V letošním roce jsme si připomněli 30 let od událostí, které do naší země začaly po desetiletích totality vracet svobodu a demokracii. Proto mě při úvahách nad dědovým výročím narození napadla otázka, jakých bylo jeho prvních 30 let života. Co vše se odehrálo mezi lety 1919-1949? Není těžké odhadnout, že toho bylo opravdu hodně. Jak jej to mohlo ovlivnit?
Děda zažil v podstatě všechny éry a dějinné zvraty nové republiky a jejího pozdějšího vývoje ve 20. století. Své první troje kulatiny (10, 20 a 30 let) prožíval v různých společenských a politických poměrech.
- 10. narozeniny (1929) v jistém rozmachu První republiky, před nástupem světové krize. Prezidentem Československa byl Tomáš Garrigue Masaryk.
- 20. narozeniny (1939) několik měsíců po zahájení okupace Československa nacistickým Německem, v počátcích 2. světové války. Okupovaná republika neměla prezidenta.
- 30. narozeniny (1949) ve stalinistickém Československu, na prahu politických procesů a povinného budovatelského nadšení. Prezidentem byl Klement Gottwald.
Co to znamená v kontextu 30 let svobody od roku 1989 do roku 2019 a vnějších okolností? Tento přelom ještě děda také zažil.
Děda prožil dospělý život ve dvou odporných totalitách. Z mého pohledu je to dnes nepředstavitelné. I při kritických výhradách, které mám vůči dnešnímu společenskému dění, populismu a pokřivování hodnot, jsem vděčný za 30 let od "sametové revoluce" a za celý dosavadní život, v němž jsem nemusel zažít válku a strádání.
20 valašských let
Když se děda Tovaryš narodil, bylo tehdejší Československo mladinké. Domů se ještě z východu nestačili vrátit ani všichni legionáři. Dozvuky Velké války těžce zasahovaly do života všech, dědovo rodné Valašsko nevyjímaje. Dědovy rodiče byli v době jeho narození ohlášeni, ale ještě nebyli sezdání. Stalo se tak až tři týdny po jeho narození. Praděd Josef si bral vdovu po padlém vojákovi Arnoštu Červeném. Vdovu se dvěma dětmi, které se staly dědovými staršími sourozenci. Jeho sestra Kristýna Červená měla tehdy 7 let a bratr Arnošt Červený měl 7 roků.
Děda zažil jako dítě éru tzv. první republiky, ovšem na Valašsku. Myslím, že jeho prvních 20 let bylo "valašských" v tom dobrém i v tom horším. Chodil do školy bos a původně jsem si myslel, že se vyučil ševcem. Spíš ale jen uměl v dospělosti spravit boty. Podle vyprávění nejprve chodil do obecné školy v Horní Bečvě (U kostela). Z dědova vyprávění jsem nabyl kdysi dojmu, že chodil i do školy v Čeladné, protože mi dlouhou cestu několikrát popisoval. Mamka zase potvrdila, že navštěvoval měšťanskou školu v Horné Bečvě, která byla otevřena v roce 1930 (Jubilejní měšťanská škola T.G. Masaryka). Každopádně do školních kronik a třídních knih budu muset v SOkA Vsetín teprve nahlédnout, abych se více přiblížil skutečnosti.
 |
| Jubilejní měšťanská škola TGM, Horní Bečva. Foto odhadem z roku 1930 (?). Zdroj: Fotohistorie |
Myslím, že prožil dětství a mládí v kraji, který souzněl s jeho kořeny, byť si jich pravděpodobně nebyl úplně vědom (měl jiné starosti než genealogii). Vím, že se do rodných míst "na Bečvách" vždy rád vracel, vzpomínal na tento kraj a kopce. které velmi dobře po/znal.
V roce 1926 do rodiny přibyl dědův bratr Jaroslav. Jaroslavův syn Libor Tovaryš na Horní Bečvě žije dodnes. Je jediný, přes něhož se ještě díky DNA testu chci pokusit dostat se ke genetickým "kořenům" rodu Tovaryšů.
Děda bohužel zažil také fatální důsledky nástupu Hitlera k moci v Německu (poražené mocnosti z Velké války), včetně dopadů následné "mnichovské zrady", okupace Československa i Protektorátu Čechy a Morava. To vše se stalo od konce jeho "dětství", přes dvacetiny a později.
V roce 1930 se vdávala jeho nevlastní sestra Kristýna. (Zemřela v září 1989.)
Byla to doba a snad i okolnosti v nichž děda, jako první Tovaryš z větve mých předků, odešel z rodného Valašska za manželstvím a za prací - do Ostravy.
V roce 1640 koupil jistý Jura Tovaryš na Dolní Bečvě kopaninu. Stal se otcem Jakuba (možná adoptivním, Jakub byl jeho "schovancem"). Rok 1640 je potvrzené datum, kde mí předci z rodu Tovaryšů už na Valašsku byli. Jejich potomek Jindřich o 300 let později rodné Valašsko, ve víru událostí a dění okupace a 2. světové války, opustil.
V roce 1640 koupil jistý Jura Tovaryš na Dolní Bečvě kopaninu. Stal se otcem Jakuba (možná adoptivním, Jakub byl jeho "schovancem"). Rok 1640 je potvrzené datum, kde mí předci z rodu Tovaryšů už na Valašsku byli. Jejich potomek Jindřich o 300 let později rodné Valašsko, ve víru událostí a dění okupace a 2. světové války, opustil.
Určitě za jiných okolností a v jiném světě než si sám představoval.
Kdoví, jak vypadala "oslava" 20. narozenin Jindřicha Tovaryše v sobotu 30. prosince 1939. (Chtěl bych se Tě na to zeptat.)
Kdoví, jak vypadala "oslava" 20. narozenin Jindřicha Tovaryše v sobotu 30. prosince 1939. (Chtěl bych se Tě na to zeptat.)
 |
| Děda Jindřich Tovaryš v roce 1966. Zdroj: rodinný archiv |
Třetí dekáda dědova života - bouřlivá
Záhadou (na níž jsem si ještě neudělal studijní čas) byla okupace a válka. Začalo to dobou, kdy měl děda nastoupit na vojnu. Podle Branného zákona republiky Československé (č. 193/1920 Sb.) branná povinnost počínala rokem dovršení 20. roku věku. V dědově případě to bylo v roce 1939. V září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace, v březnu 1939 musela být armáda rozpuštěna. Tady končí mé laické porozumění dějům i dědova života z hlediska vojenské služby.
"Pracovní úřady zahájily činnost předvoláním svobodných dělníků nejen z podniků, které dočasně pro nedostatek surovin zkracovaly pracovní dobu, ale i z ostatních. Na pracovním úřadě dostali předvolaní zcela jasné najevo, jaké mají východisko. Buď odjezd do Německa, nebo ztrátu zaměstnání. Byl-li pozvaný v současné době bez zaměstnání, stala se jeho situace ještě „jednodušší": jedinou možnost mu skýtal nejbližší transport. Není divu, že se všude rozšířil strach z nových pracovních úřadů. Lidé úzkostlivě tajili zaměstnání v podniku s omezenou pracovní dobou nebo dokonce nezaměstnanost. Pracovní úřady povolávaly i zemědělské dělníky, dokonce mladé chlapce pod 18 let a dívky mladší 21 let."
Nábor byl jedním ze stupňů nasazování na nucené práce v nacistickém Německu. Byl mladý Jindřich Tovaryš jeho součástí, když neexistovala armáda, do níž měl být odveden?
Jisté je, že na Bečvách se děda seznámil s Drahomírou Tomisovou. Byla mezi ženami, které z Ostravy jezdili na Bečvy vypomáhat jako brigádnice. (Nastávající) babička byla ročník 1924. To byl ročník, kdy svobodným dívkám hrozilo totální nasazení (nucené práce) v Německu. Web signaly.cz o tom píše:
"V roce 1942 byl jmenován generální zmocněnec pro pracovní
nasazení, který měl za úkol vyřešit především nedostatek německých pracovních
sil způsobený přítomností německých dělníků ve válce. Tím začala totální
mobilizace pracovní síly, v Čechách označovaná jako totální nasazení. Posílání
Čechů za prací do Německa se jevilo také jako vhodný způsob germanizace českých
zemí. V květnu 1942 bylo toto nasazení legalizováno.
V září
1942 se přistoupilo k tzv. ročníkovým akcím, tzn. povolávání celých ročníků.
Nejdříve byli nasazeny ročníky 1921 a 1922. požadovaný počet lidí však
nenaplnily, proto byly nasazeny i mladší ročníky 1918 - 1920. V roce 1943 bylo
třeba dalších lidí pro válečnou výrobu v říši, určen byl ročník 1924. Po
zkušenostech minulých nasazených ročníků se však lidé vzepřeli a vymýšleli
nejrůznější způsoby, jak nasazení zabránit – těhotenství, domluva s lékaři,
předstírání těžké nemoci… Nasazena nakonec byla jen asi čtvrtina mužů a žen z
požadovaného ročníku."
Svatba s babičkou Drahomírou 28. listopadu 1942 byla tedy do jisté míry i účelným řešením.
Děda v Německu byl, i když přesně nevím, za jakých okolností k jeho odchodu a návratu do Ostravy došlo. Z vyprávění, když jsem byl malý (a těm věcem nerozuměl), jsem nabyl dojmu, že z Německa děda "utekl". Jisté je, že v lednu 1944 se narodila moje mamka, takže babička otěhotněla na jaře 1943. Kvůli svatbě a těhotenství nuceně nasazena být nemusela.
Děda v Německu byl, i když přesně nevím, za jakých okolností k jeho odchodu a návratu do Ostravy došlo. Z vyprávění, když jsem byl malý (a těm věcem nerozuměl), jsem nabyl dojmu, že z Německa děda "utekl". Jisté je, že v lednu 1944 se narodila moje mamka, takže babička otěhotněla na jaře 1943. Kvůli svatbě a těhotenství nuceně nasazena být nemusela.
Předtím, v roce 1941 se na Bečvách ženil ještě také dědův nevlastní bratr Arnošt. (Zemřel v roce 1985.)
Má hypotéza ohledně dědova pobytu v Německu naznačuje, že byl nasazen spíše před svatbou v roce 1942. Patrně z Německa odešel (utekl) a nevrátil se, protože získal pracovní místo v Ostravě.
Mainuš (1970) na stranách 131-136 k útěkům nuceně nasazených z Německa poznamenává mimo jiné toto:
"Od roku 1939 opouštěl značný počet Čechů bez svolení německých úřadů a bez řádného rozvázání pracovních smluv své zaměstnavatele a odcházel do vlasti.
Hlavními příčinami odchodu byla v prvních letech nespokojenost se mzdami, pracovními a životními podmínkami, rodinné záležitosti apod."
"... Od roku 1942 se stávalo svévolné opouštění pracoviště a odchod do vlasti
masovým zjevem. Německé orgány zavedly za takové přestupky těžké tresty."
"... Šťastný návrat do protektorátu neznamenal konec strachu a obtížím. Již v letech
1939-1941 se snažily protektorátní úřady přimět Čechy, aby splnili své závazky
a vrátili se. Hrozby a výhrůžky obvykle pomáhaly. V protektorátním prostředí těchto
let byl dostatek příležitostí, jimiž úředník pracovního úřadu "přesvědčil" uprchlíka
k návratu na staré pracoviště."
"... Někteří dostali díky obětavosti českých lékařů potvrzení o chorobách, které osvobozovaly od nasazení v Německu. Také čeští zaměstnanci úřadů práce porušovali
předpisy a umísťovali uprchlíky v protektorátních podnicích."
"... Chtěly-li úřady práce vyřídit v krátkých lhůtách velký počet případů porušen!
pracovních smluv, musely používat služeb protektorátních úřadů i policie. Došla-li
z Německa žádost o vypátrání pobytu některého z českých dělníků, požádal úřad
práce příslušné státní nebo policejní úřady, aby zjistily jeho pobyt. Pak byl pozván
nebo předveden na úřad práce. 3 0
Téměř do konce roku 1942 nebyly ujednoceny
sankce proti uprchlíkům. V řídkých případech zasahovalo i gestapo. Někde dostali
uprchlí Češi pokutu nebo jim byly zadrženy potravinové lístky. Teprve na sklonku
roku 1942 byl na celém území protektorátu zaveden jednotný postup proti všem,
kdo porušili pracovní smlouvu."
V Německu se děda naučil německy. Nevím zda před svatbou či po ní, začal pracovat jako jeřábník ve "Vítkovických železárnách". V té době to bylo Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT) a bylo formálně zařazeno do koncernu Hermann Göring Werke. (V roce 1945 byl VHHT znárodněno.)
Děda tedy zažil a prožil okupaci, Protektorát během 2. světové války i osvobození Ostravy. Do svých 30 let se dočkal také poválečného obnovení republiky a následně komunistického převratu v únoru 1948. V krátkém sledu jedna totalita vystřídala druhou.
Podle domovského listu z dubna 1946 měl děda k tomuto roku domovské právo na Horní Bečvě, byť už žil s babičkou a malou dcerkou (mou mamkou) v Jubilejní kolonii v Ostravě. Valachem ve svém srdci však zůstal.
Kdoví jaký byl nástup "budovatelské éry" pro tehdejšího ženatého třicátníka s pětiletou dcerou. Doba politických procesů, tvrdého stalinismu a budování černé Ostravy s hutěmi a doly klepala při dědových třicetinách na dveře. Každopádně mezi 20. až 30. rokem života si prožil bouřlivé období zejména díky vnějším dějinným okolnostem. Spousta z toho pro mě asi zůstane tajemstvím. Byla to doba zvratů, chaosu, životních i společenských změn, které se pro většinu jevily zcela jistě lepší než válka a její útrapy.
Prvních 30 let života Jindřicha Tovaryše bylo završeno. Pro jeho rodinu začala stabilnější éra. Děda ve Vítkovicích pracoval celý život až do odchodu do důchodu. Kromě rodného Valašska a Vítkovic se jeho osudem stala ostravská čtvrt, babiččina rodná Hrabůvka.
Prvních 30 let života Jindřicha Tovaryše bylo završeno. Pro jeho rodinu začala stabilnější éra. Děda ve Vítkovicích pracoval celý život až do odchodu do důchodu. Kromě rodného Valašska a Vítkovic se jeho osudem stala ostravská čtvrt, babiččina rodná Hrabůvka.
20-30 (jakých byl těch vašich?)
Mezi 20. a 30. rokem života prožívá zásadní změny (rodinné, pracovní...) každý z nás. Však si vzpomeňte na svou "třetí dekádu" života... a porovnejte ji s třetí dekádou života vašich rodičů, prarodičů a dalších předků.
Já jsem mezi léty 1984-1994 stihl dokončit vysokou školu, absolvovat roční "vojnu" v Janovicích nad Úhlavou, svatbu s milovanou ženou a náš první byt, naštěstí i pokojný pád komunistické totality a svobodné volby. Byl jsem zaměstnán (ve Vítkovických železárnách) a pak začal podnikat (to byla životní volba). Tuto dekádu děda s babičkou prožili také, tehdy ještě ve zdraví.
Děda Jindřich Tovaryš zemřel 12. října 1996. V rodící se demokracii samostatného Československa se před 100 lety narodil. Ve stále se rodící nové demokracii samostatné České republiky zemřel. Události mezi tím byly bohaté na dějinné zvraty, ale zejména na jeho poctivý a pracovitý osobní a rodinný život. A přes všechny peripetie (nebo právě proto?) také na humorný nadhled.
Vzpomínám na dědu Jindřicha s vděčností a láskou.
Literatura:
- MAINUŠ, František. Totální nasazení: Češi na pracích v Německu 1939-1945. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1970. 220 s.
